Divoká Orlice 8.2.2004
Jako kdybych to tušil, že jakmile odjedu na týden na lyžák do Branné, tak určitě povalí voda. No pochopitelně že přišla obleva a voda se valila. Z lyžáku se vracíme v sobotu a když jedeme okolo Orlice - jak Tiché, tak i Divoké - tak jen "slintáme" - já, Evča i Pepíno. Díky mobilům víme, že ostatní už ve čtvrtek sjeli Chrudimku a v sobotu že jsou na moravských tocích a potocích. A že by se v neděli mělo jet na Stvořidla, kde se valí asi 60 kubíků. Ještě ve vlaku posílám SMS-ky, že by nebylo marné vyrazit na Litičák a ještě jsem ve vlaku na Pardubice, přichází odpověď, že se pojede na Zemskou bránu a Litičák.
Akce začíná trochu problematicky, ještě večer volá Jirka, že nepojede (asi mu pokleslo sebevědomí po sobotní rozplavbě), nepojede ani Pepíno a ani nikdo z Přesliček. Takže jedu já s Honzou a Olina jako řidič, z hradečáků Petr D. a Vašek. Další problém nastává ráno, když zjišťujeme, že na vleku nefungují brzdová světla a pravá obrysovka. Nemáme čas, tak házíme lodě na střechu, bereme plyn (když pumpař se opatrně ptá, zda ty lodě jen někam převážíme nebo či skutečně někam jedeme na vodu, tak ho Honza děsí, že jedeme na vodu a ještě k tomu na hory) a valíme do Hradce na loděnici, kde lodě převazujeme na jejich vlek a sedáme do Petrova Formana. V Třebechovicích bereme Vaška a přes Žamberk a Klášterec přijíždíme k Zemské bráně. Zde je nutné poznamenat, že cestou budíme pozornost, protože většina aut má na střeše lyže, jen my za sebou vlek a na něm dva kajaky a dva singly.
První obhlídka je neradostná, voda valí, všude sníh, rampouchy, zima a nikdo si nic nezapoměl (oblíbená hláška - zase jsem si nezapoměl šprajdu, budu muset jet). Po převlečení zapichujeme pádla i kajaky do sněhu a fotíme se. Všichni nasedáme normálně u řeky, jen Honza si splnil svůj velký sen - do singlu nasedá na silnici a po zasněženém asi čtyřmetrovém svahu sjíždí až do vody. Zemská brána nás vítá plnými doušky, a zatímco si to ostatní užívají, já nějak zápasím s ovládáním lodi - po dlouhé době zase sedím v kajaku a tento úsek není zrovna ideální na rozjezd. Pokračujeme dále po řece, okolo sníh a led, sem tam si zaskotačíme v nějakém vracáčku či na nějaké vlně, ale jen přiměřeně, protože jak říkáme: "není čas na hrdinství".
Na začátku Klášterce je na mostě skupinka lidí a smějí se na nás. Nejdříve si myslím, že nás mají za haldu pitomců, ale pak mne málem padají oči do vody, neboť na káře táhnou pramici. Zda ji jen od někud převáželi, či ji tlačili proti proudu a chtěli si něco sjet, to nevím ......Ještě nás čekají asi dvě skotačivá místečka a pak už i Olina s autem. Rychle navazujeme lodě, posilňujeme se čajem z termosek a kouskem žvance a když začíná chumelit, sedáme do auta a jedeme. Ještě že má Petr správné vodácké auto, nepřevlíkáme se a na sedačkách máme rozprostřeny igelity.
Přejíždíme do Bohousové, opět odvazujeme lodě, nasedáme a necháme se nést valící se řekou. Koukám, že oproti včerejšku voda klesla asi o 30 cm, ale i tak to slušně valí. Stupínek s pěkným válečkem pod Bohousovou doslova objíždíme po břehu - nemusíme se hned nechat postříkat. Hodně studené chvilky zažily posádky dvou vzducholodí (obě Orinoca) kousek nad litickým jezem - jedno Orinoco po kontaktu s kládou viselo zaseknuté v řece dnem vzhůru a nechtělo se mu plout dál. Tak jim trochu pomáháme a po přenesení jezu (nepěkný válec) pokračujeme dál. Litičák je dost zarovnaný vodou - kameny schované hluboko pod hladinou, sem tam pěkné velké vlny. Litujeme, že není větší teplo - nedá se moc blbnout ve vracákách a na vlnách. Se slovy "není čas na hrdinství" obnášíme i jízek v Sopotnici - tady je ten váleček spíše sympatický, ale představa případných problémů je absolutně nelákavá. 
U tábořiště nad Potštejnem už z dálky vidíme Olinu, jak jde proti nám. Je docela překvapená, protože nás ještě nečekala. Původně jsme odhadovali, že nám to bude trvat tak dvě hodiny, ale skutečnost byla asi 1:20. Tak sprintuje zpátky k autu a cestou se snaží udělat ještě pár fotek.Po navázání lodí a převlečení do suchého okupujeme místní cukrárnu, kde si pochutnáváme na zaslouženém grogu a zákuscích. Také se dozvídáme, že tu včera bylo mnohem více lidí. V 14:10 opět nasedáme do auta a míříme k domovu. A když přijíždíme na naši loděnici, tak zrovna začíná dosti hustá sněhová vánice. Dobré připomenutí na závěr, že je únor a že ještě je spíše čas lyžování.
Malá rekapitulace:
Zemská brána - Klášterec: 6 km WW II
Bohousová - Potštejn: 2 km WW I- ; 9 km WW II-
zapsal: PetrZ., fotky: Olina
Všechny fotky z této akce (ale zase zklamal foťák - většina jich je rozmazaná):
